V životě lidí, jako jsem já, jsou okamžiky, kdy se musíme vzdát. Protože to tak z nějakého důvodu bude lepší.
Věnováno tobě, protože je tebou nasáklá, a svým způsobem provonělá, až do nejhlubších konců.
Poštědrovečerní
Slza padá na stránku,
stránku, jež už dávno někdo popsal.
Přes přísný zákaz vzpomínat
i já jsem se sem zpátky dostal.
A teď, v mžiku, mám i já na kahánku
- snad přál bych si vše vrátit.
Už nikdy víc se nesnažit zapomínat,
nikdy víc to pěkné mezi námi nezhatit.
Ale ty jsi teď tak daleko,
že jeden přál by si létat.
Odrazit se a vzlétnout tak vysoko,
že hlubin a výšek přestane se lekat.
Navždy sbohem!
Nezapomenu.
Žádné komentáře:
Okomentovat